Chodila jsem s mamkou na cvičák ve Věkoších, ale už se nám nechtělo dojíždět tak dlouhou dobu a motat se po cvičáku s tolika ostatními lidmi. To nás vedlo k myšlence vzkřísit cvičák, který máme asi pět minut pěšky od domu. Už od vchodu na nás dýchla nostalgie časů, kdy sem chodila skvělá parta lidí a my jsme si tu užívali každou neděli. V tu chvíli nám bylo jasné, že to tu musíme dát do pořádku a znovu obnovit provoz.
Přebrali jsme klíče a vrhli jsme se do toho po hlavě. Nejprve jsme chodili na cvičák jen na základy jako je chůze u nohy a odložení, jelikož překážky byly v katastrofálním stavu. Aby nebyly, stály tam přesně tak jak jsem si je pamatovala z doby minimálně před patnácti lety. Ještě před oficiálním znovuobnovením chodu cvičáku se nám díky šikovným přátelům podařilo opravit kladinu, áčko a skokovou překážku. Za tyto brigády jsme se odměnili příjemným posezením v restauraci, kde jsme probrali další plány. Díky tomu se mohla 1.12.2013 uskutečnit členská schůze, na které jsme určili potřebná pravidla a splnili formální stránku věci.
Nyní už si užíváme pravidelných tréninků a chystáme se k výrobě nových překážek a dalšímu zvelebování cvičáku. Plačice opět budou mít cvičiště, na které budou moci být pyšné.